Dne 7.5.2015 jsme s Evou Fajtovou navštívily pana Jaroslava Škrkánka, který má v pronájmu odchovnu bažantů, patřící do majetku OMS Prostějov. Pan Škrkánek byl velice ochotný, zasvětil nás jak do historie tohoto objektu, tak i do současného principu chodu. Pan Škrkánek se o nás postaral nadstandardně a i přesto, že jsme s sebou měly dvě malé, zvědavé a hlučné holčičky, návštěva byla opravdu poučná a zajímavá. 

Odchovna se začala stavět koncem 70. let. Stavěli ji myslivci z okresu, kdy každý měl povinně odpracovat asi 10 hodin. Dříve se tento objekt nazýval KLS – Kooperační líhňařské středisko. O stavbu se především zasloužil tehdejší předseda OMS Ing. Gryc, jednatelka paní Vrbová a otec pana Škrkánka. Inspiraci na projekt si byli prohlédnout v Maďarsku, poté se začalo se stavěním. V plánu byly vypouštěcí voliéry z obou stran budovy, ale nakonec byly umístěny pouze na levou část domu. V roce 1981 byla odchovna otevřena.

Otec pana Škrkánka zde pracoval do roku 1985. Jelikož jeho obětavá a náročná práce nebyla morálně ohodnocena, odešel z odchovny. Poté se zde během pár let vystřídalo několik lidí, mezi nimi byl i František Mráček, otec pana Jaroslava Mráčka z Pivína, který je nyní předseda  Kulturně propagační komise na OMS Prostějov, dále také pan František Vozihnoj z Mořic, pan Táborský z Poliček, Ladislav Birnad. Po celou tuto dobu byla odchovna majetkem OMS Prostějov, ten se také staral o náklady na provoz a zaměstnanci dostávali platy. V roce 1991 si odchovnu pronajalo Myslivecké sdružení Nezamyslice. Od roku 1994 se již staral o bažantnici pan Jaroslav Škrkánek, kdy byl pod tímto mysliveckým sdružením a zároveň byl také místopředseda OMS Prostějov.  Dostával měsíčně 1.000,-Kč jako výplatu a veškeré povinnosti byly na něm. Od roku 2004 si pan Škrkánek vzal vše jako vlastní aktivitu a pronajal si odchovnu jako soukromá osoba.

V dřívějších letech mělo 90% mysliveckých sdružení své odchovny a voliéry a v Doloplazích se pouze líhla kuřata. V dnešní době si sdružení spíše dovezou svá vejce, zde se vylíhnou a poté se jim vrací kuřata. Nyní asi 10 spolků odebírá bažanty,  OMS taktéž. Některé spolky či fyzické osoby již odebírají pravidelně, někdy jsou to i nárazové prodeje.

Je zde možnost zakoupit jak vejce, tak i jednodenní kuřata, sedmitýdenní kuřata nebo dospělé jedince. Kromě bažanta obecného, tenebroze a královského je zde možno koupit také perličky či krocany.

Pan Škrkánek byl na návštěvě v Polsku na odchovně tetřevů, kde nasbíral také nějaké zkušenosti. Tam ale řídí především vše počítač a různá čidla, která vše regulují automaticky.

Byl zde i pokus odchovávat koroptve a křepelky, na které by byly dostávány dotace, ale tato možnost je spíše problematická a upustilo se od toho.

Objekt má rozlohu asi hektar a půl. Kapacita odchovny je jasně daná. Kmenový stav chovného hejna je asi 600 slepic a 80 kohoutů. Musí se počítat s tím, že v průběhu zimy jsou nějaké ztráty. Slepice snese maximálně 50 vajec, některá se vyřadí, protože nejsou oplodněná nebo jsou jinak poničena. Za kalendářní rok se v této odchovně posbírá asi 20.000 vajec. Líhnivost je 60%. Prodají se 2/3 vylíhnutých kuřat, jelikož je spíše zájem o malá kuřata a také zde nejsou dostatečné prostory pro odchov větších bažantů.

3x denně se sbírají snesená vejce. Ta se skladují při teplotě do 10°C v místnosti u líhní, popřípadě ve sklepě, který je v prostorech této odchovny. Platí zde samozřejmě pravidlo, že čím déle se vejce skladují, tím menší je líhnivost kuřat. Naklápění v líhni se provádí automaticky po určitých časových intervalech. Dva dny před líhnutím se musí vejce přemístit do dolíhně. Líheň je obsahově asi na 7.000 vajec, dolíheň je asi na 2.500 vajec. V dolíhni jsou síta, kam se kuřátko z vejce vylíhne. V  obou těchto zařízeních se musí pečlivě regulovat vlhkost i teplota. K tomuto jsou nápomocny i ventilátory. V místnosti, kde se líhnou kuřata, se eviduje počet nasazených vajec každého druhu, vylíhlých a prodaných kuřat. Vylíhlá kuřata jsou umístěna v kruhu v místnosti, kde jsou neustále pod optimální teplotou zářičů.  Po třech týdnech jdou kuřata do vypouštěcích voliér. Těchto voliér je zde 12. Jsou v místnosti, kde se otevře okno a ona jím mohou vycházet ven. Na noc se musí zpočátku zahánět dovnitř, pak už si sama zvyknou. Na dveřích u každé  místnosti s kuřaty jsou evidenční listy, kam se zapisuje počet kuřat a informace s tímto spojené. Asi po 8 týdnech jdou kuřata do venkovních voliér.  Je tu asi 20 voliér pro chovná hejna. Bažanti se zde chovají v poměru 1:8, královský v poměru 1:4.

K výkrmu kuřat se kromě obilí používají různé krmné směsi, nejlepší zkušenosti jsou s francouzskou směsí. Je zde vysoká spotřeba elektřiny, kuřata jsou stále v teple pod žárovkami. Dostatek vody pro bažanty a veterinární péče je samozřejmostí. Denně se jim také musí dávat posečená tráva, pokud již ve voliéře neroste volně. Je to tedy celodenní péče o veškerou zvěř, která je zde umístěna.

Bažantnice je otevřena veřejnosti po dohodě s panem Škrkánkem. Navštěvují ji i žáci základních škol z různých míst.

Pan Škrkánek se stará o chod a náklady této odchovny sám. Z OMS Prostějov mu nejsou propláceny žádné náklady spojené s touto odchovnou, tedy žádné práce ani opravy. Když pomineme rekonstrukce budov, plotu, voliér, nemalou finanční částku tvoří také veterinární péče o bažanty.

Bylo to velmi příjemně strávené odpoledne, kdy jsme měly možnost nahlédnout do zákulisí toho, jak se do přírody opětovně vypouští zdravá zvěř, která v dnešní době skoro bojuje o přežití svého druhu.

Tato práce, kterou si pan Škrkánek sám zvolil, je velkou měrou o obětavosti a souznění s přírodou. Jeho činnost je téměř posláním. Je možno ho obdivovat za to, co se snaží dokázat a co už za ty roky, které zde pracuje, dokázal.

Jitka Procházková, DiS.